blah blah

28. ledna 2011 v 10:27 | Ljo C. |  Ljo C.
Je to smutný, ale je to fakt - pomalu, ale jistě mě to nebaví. Jenže tohle je začarovanej kruh, víte, děti? Nechce se mi psát na blog, kam nikdo nechodí. Ale nikdo taky nebude chodit na blog, kde nic není. ... Jenže si nemůžu pomoct. Na co mi to je? Mám dArt, facebook, gmail,... Tam dávám fotky, tam svoje myšlenky, tam si píšu s přáteli. A blog je v pozadí. Protože už na to není ani čas ani chuť ani nálada. Nakonec to takhle vždycky skončí. Kolikrát ještě změním blog, než se konečně usadím a pochopím, že tohle nemá smysl? :D Asi nikdy. Tímto vám chci oznámit, že končím. Protože mě to prostě nebaví. Vylívat si srdce někomu, kdo o to nestojí. Asi budu neaktivní... jako tady. Nezruším to tu. Pokud najdu čas, půjdu se podívat na vaše blogy. Ale tím to končí. Je mi líto.
Ljo
 

2009... ne, 10. vlastně už 11!

3. ledna 2011 v 12:15 | Ljo C. |  Ljo C.
Je to tu, zas a znova,
zapnutá je TV Nova.

... ne tento rok! Kdepak. Tento rok si Ljo vyrazila na oslavu. Od rodičů. Od televize. Od protivného vyzvánění zvonů na ČT1 v 23:59:50. Od nudy. Od deskovek. Od všeho.
A byla s těma, které miluje, které má ráda, které obdivuje, které zná jako sama sebe. Anooo, prosím, slečna byla na klubovně s těma nejlepšíma lidma pod sluncem. Nemůžu říct, že se nepilo. Protože se pilo a já nerada lžu. Taky nemůžu říct, že moji kámoši, přestože jsou to nejlepší lidi pod sluncem, jsou občas pěkně škráblí, házejí zapálené petardy do košů a o půl šesté ráno pouštějí na plný perdy metal. Když jsem se ráno vzbudila, tak jsem jen děkovala bohu, že se nikomu nic nestalo. A bylo to super. A jo a jo a jo. Víte, jak já byla šťastná, že jsem tam byla puštěna? A jak strašně šťastná jsem byla, když jsem tam spát? :)

Tak opožděně vám přeju vše nejlepší do nového roku, hlavně ať jste zdraví (protože když člověk není zdravý, tak si nevychutná ani jídlo, ani pití, ani zábavu, ani lásku, ani smích tak, jak si to ty věci zaslouží). A taky f kórs hodně štěstí, lásky, příjemné zábavy, smíchu, animovaných pohádek, kytičkovaných bločků a barevných pastelek. Užijte si tenhle rok. A hlavně to přežijte ;)

PS: To zas bude trvat měsíce, než si zvyknu psát 2011...

Ljo C.

If you wanna fa la la with me, than let's go...

26. prosince 2010 v 21:08 | Ljo C. |  Ljo C.
Stále ještě zvonky zní,
na samém sklonku polední.
Tak pod jmelím se potkali,
ti, co dlouho doufali.

A nevadí mi, že je to divný, protože mi se to líbí a šlus.

Milé děti. Opožděně vám všem přeji nádherné svátky :) doufám, že jste si užili svátky jako já. A že si užijete Silvestra víc než já (máma mě pravděpodobně nepustí na oslavu takže žádný novoroční polibek, na který jsem se tak strašně těšila, nebude). Pochlubte, co jste dostali za dárečky a jak jste si užili Štědrý den :)

Já... no já si ho užila. V poledne jsem se konečně zase viděla s děckama ze skautu. Večer se přejedla bramborovýho salátu a nakonec rozbalila dárečky :D Dostala jsem netbook, mikinu na prkno, zimní conversky, šálu, 2 trička, 2 knížky, spoooustu naušnic :D Letos jsem byla asi hodná :)
Doma byla docela pohoda, což mě až překvapilo... 

No... tak se mějte krásně, skládejte básně. 
Ljo C.
 


The Christmas spirit is not around you. It's IN you.

21. prosince 2010 v 19:48 | Ljo C. |  Ljo C.
Taková menší pauza, že? Nikomu neuškodí být trochu víc venku, trochu víc si užívat s přáteli a trochu méně sedět u učení a u počítače.
Napadlo vás někdy, jak strašně se nevážíme našeho zdraví? Protože mě ne. Do letošního léta. Od konce května do konce října jsem měla pořád dokola zánět močového měchýře. Pak jsem to konečně vyléčila. Chvíli jsem hodně pila, jedla brusinky,... Ale brzo jsem na to zapomněla a litrovka byla prostě moc těžká na to, abych ji tahala do školy. Listopad byl skvělý. Byla jsem zdravá. Tedy až na kašel. Ale radši kašel než tohle. A samozřejmě - zase se mi to vymstilo. Už zase chodím často na záchod. Je to možný? Jsem vážně až TAK blbá? Jen se teď modlím, aby to prostě přestalo... Ale asi ne. Už jsem dnes ráno byla u doktorky kvůli tomu a taky kvůli vytrvalému chrapotu a kašli. Mluvím jako postavička z animáku :D No řekněme, že jsem prostě pitomá a šlus.

Vánoce za dveřmi, zima jako v bedně tekutého dusíku, vítr fouká tak, jako kdyby si potřeboval léčit nějaké komplexy. Kdo ví, snad budeme mít bílé svátky.

O víkendu jsem byla se skautíkama na Vánočňáku. Děti, ah, to bylo tak... No úžasné. Tak jsem se nebavila už hodně dlouho. V hlavě jsem měla čisto a v srdci... jak to říct... prostě lásku. Kam se člověk podíval, někdo se smál, někdo zpíval, někdo svíral něčí dlaň, někdo sprdával malé dítě, někdo ječel jako to malé dítě... V sobotu večer jsem seděla v temné místnosti osvětlené jen světlem svíček přání, vedle mě seděla z jedné strany sestřenka, z druhé skvělá kamarádka, pode mnou se uvelebil můj přítel a všude kolem byli lidi, které mám ráda. V té chvíli jsem se cítila úplná. To byly pro mě ty pravé Vánoce. Kdybych je neměla, pravděpodobně bych teď už ležela studená v kovové krabici s papírkem na palci. A noc po rozdávání dárků... Nemůžu říct, že nebyla zajímavá :D Buď jsem se smála nebo jsem něco mlela nebo... jsem měla zaměstnanou pusu někde jinde. A nemyslete hned na prasárny, mohla jsem taky třeba jíst, že? :D
O to víc mě bolí, že tohle byla na rok jediná akce, kde je všechny uvidím. Prostě na tábor se pojede odděleně - dva holčičí oddíly dohromady (kde jsem i já) a zbytek spolu. Říkáte si - a v čem je problém? Je v tom, že ten druhej oddíl sakra nemám ráda a jen představa, že budu jen s nima dva týdny, zatímco se někde jinde baví moji milovaní kamarádi, mě zabíjí. Ah! Samozřejmě se nás, těch, kdo drží oddíl v chodu, nikdo na nic neptal. ZASE! Proč?! Zkusím ještě překecat vedení. A jestli to nepůjde, půjdu vést k oddílu, který je aspoň trochu inteligentní. Tak. Sice mě to bude mrzet a oni mi budou nadávat... Ale co už. Prostě s nima nepojedu. A basta pudli.

A co vy? Podělte, zase po dlouhé době poslouchám :)
Ljo C. ☼

And what will "Christmas" mean to our kids?

9. prosince 2010 v 19:38 | Ljo C. |  Myšlenky
Dnes jsem byla s mým bráchou poohlídnout se po nějakých dárcích na ty naše svátky klidu a pohody. Těšila jsem, to musím přiznat. Brácha mi totiž vždycky zvedne náladu, je jako můj spiklenec, pomáhá mi. A další důvod, proč jsem byla nadšená, že půjdeme do města, byl, že jsem neměla nejmenší tušení, co koupit Jemu. Tedy jsme vyrazili.