Říjen 2010

...oh, she used to be a pearl, yeah, she used to rule the world...

26. října 2010 v 22:44 | Ljo C. |  Ljo C.
together
Drazí mladí a neklidní,
začínají nám prázdniny. Hned na začátek vám přeji jejich co nejkrásnější prožití a spoustu zážitků, i když je to pouhých 5 dní, které žádnou duši nespasí. Ale mám takový dojem, že všichni už potřebujeme malou pauzu. Klidně i velkou, kdyby to bylo možné :D Jenžé, není. Takže se musíme spokojit s tím, co máme. A hlavně být s našimi nejbližšími, užívat si s nimi chvíle volna a nemyslet na ošklivou, přeošklivou školu. Ah. Hmm. A... jako víte co. Tím tak jakože končí to pozitivní, co vám chci říct :D


Daniel Powter - Bad day

24. října 2010 v 10:32 | Ljo C. |  Noty


Tenhle song miluju. Zapomněla jsem na něj fakt na dlouho a v pátek v hudebce kamarádka vytáhla na to noty a prý "pojďte si to se mnou někdo zazpívat". Tak jsem se přidala no :) A je fakt krásná. Ale my ji zpívaly líp :D


Ah, tak video prý není dostupné :/ :D Kdyžtak se na koukněte tady :)


To love and be loved is to feel the sun from both sides.

22. října 2010 v 23:35 | Ljo C. |  Ljo C.
eye"To love and be loved is to feel the sun from both sides."
Oh, sure, it is. But what will happen, if the one sun goes down?...

Teď budu mít trochu problém se přeorientovat z angličtiny zpátky do svého milého rodného jazyka, jako vždy. Každopádně BRÉ, šmudlové... Ten citát je sice krásnej, ale za svým doplněním si stojím. Protože si popravdě vážně neumím představit jak se budu vyrovnávat s rozchodem. Vždyť já jsem na něm dokonale závislá, když se nevidíme den tak mi je smutno, pořád na něj myslím a když od něj odjíždím, cítím, jako kdyby podstatná část mého srdce zůstala s ním. Takže nenapadá vás, jak to sakra zvládnu, až mě bude mít dost? Řekla bych, že si pak vezmu ve škole pár dní dovolenou a budu doma brečet do polštáře a vzpomínat na to krásný... Ach jo.
Tak jo, teď stop depresivním myšlenkám, mám jich v hlavě sice ještě tak milion, ale nechci vás tím zhnusovat. Když už jsem se vám vylila pesimisticky, tak vám taky řeknu něco pozitivního. Včera prostě... ah. Už to nebylo jen "já tebe taky", ale koukl mi do očí a řekl "miluju tě". Vždycky jsem si představovala, že to bude krásný, když mi to někdo řekne, že si budu lítat na obláčku... Ani ne. Spíš to bylo strašně zvláštní. Takhle, já ho fakt miluju a nechci o něj přijít, to ne, ale tady jde o to, jak to zní. Vědět, že tě ten člověk miluje, to je pocit k nezaplacení, kterým se opájím už dva týdny. Ale slyšet to... Já nevím, možná to bylo kvůli tomu, že to bylo poprvé... Každopádně to ale nic nemění na tom, že to byl úžasnej den. Takže dneska si budu zpívat a pískat a nic mě nezastaví.
Navíc je sobota! :) Krásnej den. Člověk si může dělat co chce, může si dát voraz od všeho, co ho štve, a dělat jen to, co chce. Hmm, co bych dneska chtěla dělat?.. No :D Vám to musí být už úplně jasný. Jenže to nejde - jede kamsi na chatu sbírat jablka. Takže co je druhá věc, co bych chtěla dělat? Hlavně teda nedělat nic :D A to také zrealizuji. Povinná četba - Král Oidipus. Ani mě nehne. Písemka z literatury a test z biologie? Haha, to mě asi špatně znáte :D
Vím, že tenhle článek je totálně 'thouthtless', ale nějak mě to nesejří. Protože nemůžu být přemýšlivá a introvertní pořád, že jo. Taky se chci občas prostě bavit. Ach, děti, vůbec nevíte, jak mě štve, že ve škole nemám jedinou kamarádku. Ona je ta škola děsná sama od sebe, se všemi těmi písemkami a zkoušením a protivnými učiteli, a teď si k tomu ještě přidejte, že sedíte samy v první lavici. Awesome. Jasně, mám přátele jinde. Ale je to trochu divný, sedět o přestávce na místě a "připravovat se na další hodinu". Hmeh.

Tak jen doufám, že se máte famfárově a neutápíte se ve smutku a agónii.
Mějte se a smějte se.
Ljo C.

Btw ano, to na tom avataru je moje oko :D

We are all so different and so alike at the same time...

19. října 2010 v 16:21 | Ljo C. |  Ljo C.
eggs
Ah, dobré odpoledne, milé děti.
Tak jak se máte?...

Nějak mi poslední dobou slova nejdou z prstů, jestli chápete, jak to myslím. Prostě nějak nevím, co bych měla psát. Ano, moji rodiče jsou příšerní, moji spolužáci mě neberou a škola je na hovno. Jenže bych našla takových aspoň 50 jenom na mé škole. Ano, miluji svého přítele a on mě taky, miluji své přátele ve skautu a akce s nimi. Ale takových byste zase našli milióny. A ano, dýchám, žiju, učím se, koukám se na seriály a filmy, jezdím mhd - řekněte mi, kdo ne? Miluju čokoládu, HIMYM, Alenku v říši divů, vyrábění vlastních šperků, procházky v jarním slunci, které slibuje nádherné léto, koupání, večery s čajem a dobrou knihou, usínání při dešti, polibky na krk a na tvář, povídání dlouho do noci s kamarádkou (ah, ano, jen s tebou, A. ;)), smích, po kterém následuje nekonečné škytání, Star wars, Simple Plan, rozinky v jogurtu a mandle v karamelu, čtení skvělých povídek (Clar? :)), dům bez rodičů, zírání do mraků a odhadování, jako co to vypadá. Sedávám na parapetu a sleduji, která z dešťových kapek vyhraje. Když dlouho ležím na trávě, začnu být paranoidní a hledám mravence. I v létě mám studené ruce, nohy a nos. V hromadné dopravě si prohlížím lidi a když se kouknou zpět, hned uhýbám pohledem. Miluji zvuk strunných nástrojů. Myslím si, že klavíristi jsou ohromně sexy. Mám sklony k závislosti na čemkoli - jídle, lidech, počítači,...  Nenávidím "růžové brýle" a tak mi občas unikne, že někdo to se mnou myslí vážně. Slzy zaháním hlasitou hudbou a sladkostmi. Myslím, píšu své myšlenky a křičím v angličtině. Nenávidím "Ahoooj, přijď na můj blogísek. A jinak super dess!". Nedokážu si představit den bez podívání se do zrcadla. První věc, kterou ráno udělám, je že se podívám, jestli mi někdo nenapsal. Vypravuji se do školy s Evropou2 a "Zpátky do minulosti", přestože normálně tuhle stanici nemám ráda. Nesnesu arogantní, namyšlené a umělé lidi a s prominutím kurvy (nemluvím o tom povolání). Směju se, když někdo řekne "chleba!" nebo když někdo připomene starou hlášku nebo když... takhle, směju se všemu. Když na nose nemám brýle, automaticky si přejíždím prstem po nose, jako bych je chtěla nadzvednout. Zpívám písničku, i když neznám její text. Miluji slova "jo!", "lol" a "wtf?" a nikdo mi je nevezme, ať si říká kdo chce co chce. Líbí se mi jména na M (Michal, Matěj, Monika, Markéta). Kdybych mohla, změnila bych své jméno. Kdybych mohla, přestěhovala bych se do Ameriky. Kdybych mohla, někdy bych zastavila čas.

A kdybych mohla, zabránila bych sama sobě napsat tenhle článek :D Víte, tohle totiž ani zdaleka není všechno, co byste o mně měli vědět. No měli... mohli :)

Ale zpět k podstatě článku. To všechno, co jsem popsala, mám společné s tisíci lidí. Dělá mě to stejnou jako ostatní? Začínám mít strach, že jsme všichni stejní. Že nikdo nemyslí individuálně, že se necháme vodit za ručičku, ať už od rodičů, od partnera, od kamarádů nebo, když to přenesu do vyšších sfér, od vlády. Nemůžu si pomoct. Ale přece jen... Je ten, kdo si myslí, že je jiný, doopravdy jiný? Nebo je stejný jako všichni ostatní? A naopak, nemohl by být ten, kdo si myslí, že je stejný, úplně jiný? A nebo si tyhle věci s odlišností a jinakostí jen namlouváme, abychom nemuseli přemýšlet o tom, že citát "narodil ses jako originál, nezemři jako kopie" je možná úplně zbytečný...

Původně jsem vám chtěla prostě říct, že jsem strášně zamilovaná a strášně se mi chce skákat do stropu, protože mi můj přítel řekl "já tebe taky", ale pak jsem si uvědomila - kolikrát se tohle stalo někomu jinému?...

Omlouvám se, trochu jsem se rozjela. Ale tohle mě v poslední době docela tíží a tak o tom ještě určitě někdy uslyšíte.
Ljo C.

...nothing and something, that gives us... still nothing

16. října 2010 v 12:04 | Ljo C. |  Ljo C.
Ahój, bejbata :)

Oujé, slečna má dobrou náladu. Kdo ví proč? Aháá, nikdo. Tak já vám to povím, jestli to teda chcete vědět... ...
Popravdě skoro to nevím :) Skončila škola, jdu na skautskej bazar, s Jonym to jde (jde no, spíš klopýtá...)... Ách, miluju víkendy :D Až na to učení teda :/
Každopádně doufám, že si užijete volné dny :)

Čágo, Ljo C.

From the very beginning...

10. října 2010 v 14:58 | Ljo C. |  Ljo C.

summer
Možná, že si mě pamatujete. Z luczyi, z vulnerable nebo z not-so-popular. Už jsem taky vystřídala tolik blogů, že mě to až bolí :D
Každopádně - ten poslední jsem zanedbávala, chudáčka malého. Bylo na něm jen pár článků... Neříkám, že tenhle na tom bude líp. Ale budu se snažit. Ono vést blog.. Vždycky je to tak příjemné, se vypovídat, když není na dosah nikdo, kdo by vyslechl :) Rozhodně se pokusím splácat zase nějakou povídku, už jenom kvůli Clar a Andy, které do mě dloubou bez přestání, ať jim zas něco předhodím :D Já bych ráda, ale.. No, k mým problémům se jistě ještě někdy dostaneme, nebojte.

Děkuju vám všem, kdo mě podpoříte v mém novém začátku. "SB" (přesto, že tenhle pojem nenávidím, ale jak jinak to říct?) se pokusím navštěvovat co nejčastěji :)

~ Ljo C.

Btw - ten design se mi prostě LÍBÍ! :D