Listopad 2010

Jediná hvězda - Pro smutek tu není místo

27. listopadu 2010 v 11:46 | Ljo C. |  Písmenka
Už je to hodně dlouho, co jsem něco psala. Vážně. Od té doby, co jsem něco aktivně psala, uběhly celé měsíce. A o prázdninách se mi v hlavě začal rodit nápad. Tak jsem ho hodila na papír. Byl to jenom kratičký prolog, který mi nabízel spoustu možností, jak příběh dál utvářet. A před dvěma týdny mě to popadlo a já tohle napsala. A před týdnem další kratičkou kapitolku. Takže jsou dvě a to mi jako záruka, že se mi snad povede pokračovat, stačí. Možná teď dělám chybu, když to zveřejňuji. Možná se vám to nebude líbit. Možná že mi dojdou nápady. Kdo ví. Každopádně mi to na jednu stranu přijde dobré, na druhou divné, moc dětinské, moc černobílé, moc... ale to je na vás, abyste posoudili. Jestli si to vůbec přečtete, je to vážně dlouhé. Poděkování patří Clar za nápad s irskými jmény a znovu Clar a Ang, že mě podporují ♥
A stejně si stojím za tím, že to nemá cenu...


Feel free to run and hide. I'll find you anywhere.

25. listopadu 2010 v 15:38 | Ljo C. |  Ljo C.
Samozřejmě. Takhle to chodí. Člověk taky nemůže mít všechno. To každopádně.
Nemůžu být chvíli šťastná, v pohodě a v klidu. Musí mi odejít zdraví. Jasně! Aargh!
Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Ještě včera odpoledne jsem se smála, běhala s dětima venku a válela se s kamarádkama po stole a večer mě začala bolet hlava. To je v pohodě, říkám si, z toho se vyspím. Ráno je to ale horší. Fajn, nepůjdu na tělák. Jenže na angličtině jsem málem umřela - hlava se mi motala jak na kolotoči, hučelo mi v uších, kašlala jsem, balanc ještě horší než obvykle. Takže jsem se musela sebrat, odkráčet domů, koupit Strepsils, vymačkat pomeranče, uvařit čaj a s haldou kapesníků a notebookem lehnout do postele.
Ano, štve mě to. Už nejsem to malé dítě, kterému vyhovovalo volno. Teda vyhovuje mi, ale co to ostatní? Měla jsem jít za babičkou, na angličtinu, zítra na nácvik na hudební soutěž, vidět se s Ním, jít na Mary Poppins, v sobotu jet na výlet a pak jít na HP7... A to dohánění učiva! Snad budu už v pondělí v pohodě natolik, abych mohla vyrazit do ulic.

Tohle píšu jen abyste věděli, že se tu budu pár dní motat hodně často a asi zkusím i sesmolit nějakou tu povídku, takže kdybyste dostali chuť přijít (i když to není pravděpodobné), jste vítáni :)
xoxo Ljo C.

Let's roll, bitches!

21. listopadu 2010 v 0:48 | Ljo C. |  Ljo C.
fun
You're the friend
I call my own,
you're the friend
I can't let go.

A co, že se to nerýmuje? Prostě rozjetá nálada, úsměv na tváři a měsíc v duši. Můžu já za to, že mám skvělej život? Že to prostě klape? Aspoň jednou za pár měsíců si můžu dopřát totálně bezstarostný a skvělý víkend. To si myslím, i trošku zasloužím. A vy taky. My všichni.

Fuck. Shit. Shuck.

16. listopadu 2010 v 23:59 | Ljo C. |  Ljo C.
joker
Tlap tlap, děti.

Musím říct, že si seru život. Jenom kvůli vlastní blbosti, chtivosti a nerozvážnosti. Nemůžu si cenit toho, co mám? Nemůžu být spokojená tam, kde jsem, a s tím, se kterým jsem? Zastřelte mě, prosím. Ale ne do hlavy, to by bylo moc milosrdné. Do břicha, ano?
Prve koncert - pohoda. Rozjížděli to tam fakt dobře. Jenom otočka doma a za Ním na hodinu a půl. Na můj vkus moooc málo. Ale aspoň něco. Tak jsme se v klubovně váleli po zemi a najednou klíče v zámku. Tak jsme se oba vymrštili do stoje, on si stahoval tričko, co měl vyhrnutý u brady, zpátky k pasu, já se marně snažila rychle zapnout podprsenku... ale věřte mi, nic se nedělo! :D Dovnitř vlezl náš kamoš (ano, Andy, byl to Mates :D) a říká "se nenechte rušit, já jen projdu. a jaktože ste se stihli oblíct tak rychle?" "To víš, máme novou techniku." "Wohoo, nauč mě ji. Taky bychom s Teb potřebovali." :D Já z těch dvou padala ze židle. Jenže všechno musí skončit a tak jsme se s Ním odebrali na zastávku, odkud já jsem se vydala do ájiny a on domů (šťastlivec protivnej). V angličtině jsem byla jako první a první 3/4 hodiny taky jako jediná. Bavila jsem s učitelem a pořád se smála. Povím vám vtip, v angličtině, to zvládnete, viďte. So this one czech student comes to his english teacher and asks "how do you say in english the word 'ovce'?" "well, do you know the word for 'loď'?" "Yea." "than take that word and make it long." "Ooo. Boooooat." :D How fun. Jakmile mi skončila lekce, šla jsem s mámou nakupovat. Hledaly jsme kabát. Ah, děti, já tak nenávidím nakupování! Jsem unavená, bolí mě nohy, třeští mi hlava z těch nekonečnejch keců o hadrech... A to tohle bylo jedno z lepších. H&M plný krásných věcí, v Humanicu vyhlídnutý hnědý zimní convy, set spodního prádla z C&A už mám, krutopřísnej kabát z F&F budu mít zítra. A z pizzy, kterou mi máma koupila, mě doteď bolí koutky a krk. Ouch. Ale člověk je rád, že to má za sebou. Teď už jen to největší zlo - koupit rifle. A tím končím. Nazdar. Šlus a ugandá!
Abych se vrátila k původnímu tématu zabíjení svého vlastního života. Vrátila jsem se domů, úplně mimo, a hned jsem Ho musela sprdnout, že si nevšim, že nejsem doma. No řekněte, nejsem já blbá? Odpovím si sama, pokud vám to nebude moc vadit - jo a to teda kurva moc! Jeden ze dvou lidí, který mě vedle sebe vydrží víc než hodinu v kusu a ještě vypadají, že si to užívají, a já mu udělám takovouhle scénu. No ale nemyslete, ojedinělý to bohužel není. Fňuk. Uřvaná histerka jsem a toť vše.

No nazdar, děcka. Půlnoc. Fjů. Nenávidím také to "zítra... teda vlastně dneska vstávám v -". Ach. Dneska vstávám o půl 9. A stejně to není moc.
Dobrou noc :* A milujte se a množte se :D
Ljo C.

PS: Ten člověk na fotce je moje kamarádka :D Nemusíte se bát, že na vás vyskočí z pod postele :)

I recognized.

13. listopadu 2010 v 23:04 | Ljo C. |  Ljo C.
break
A proč v nebi mám hnít,
když na zemi si můžu žít...

Děti. Pardon. Za to "děti". Dnešek... byl asi takový, jak si představuji svůj ideální den, o kterém nás tak často nutí psát ve škole.


''To"

12. listopadu 2010 v 23:34 | Ljo C. |  Písmenka
candles is cave
Dneska, drahé moje, nemám nějak náladu nic přidávat. Ne, že bych měla špatnou náladu - naopak, mám skvělou. Jen se na to necítím. Tak tu máte básničku, kterou jsem složila dneska ve škole. Je divná, já to vím. Hodně kritiky bude, to taky vím. Jenom ale chci, abyste viděli, že moje pokusy něco splácat dopadají dost často takhle příšerně... Vůbec 'to' nemá název, takže tomu budu pracovně říkat 'To' a vy to pochopíte.


Oni ♥

9. listopadu 2010 v 20:02 | Ljo C. |  Eukaryotické buňky ♥
Je na čase udělat si na tomhle blogu trochu pořádek. Myslela jsem, že bude přechodný, ale.. Nějak se mi tu zalíbilo, musím říct. Nějak se mi tu lehčeji vykecává :D K jádru věci...

Tohle je seznam Vás, mých nejmilejších. Nejsou to "SB". Ten pojem nesnáším. Žádný povinný chození na blog a komentování. To nehrozí. Jsou to ti, kdo sem rádi chodí, rádi si přečtou, co píšu nebo prohlídnou, co sem dávám. Za to Vám, děkuji :)

...  je slečna, jejíž rady a vtipy mě udržely už nejednou nad vodou. Je milá, inteligentní, kamarádská, ukecaná, má smysl pro humor i pro spravedlnost, ale hlavně má srdce, ve kterém je dost místa pro všechny, kdo potřebují utěšit a rozesmát. Miluju tě :*

... píše ty nejkrásnější povídky a básničky na světě. Je mojí inspirací, hlasem v mé hlavě, který křičí "nepřestávej psát!". Nikdy jsem nepoznala člověka, který by byl v duši tak "nezhnilý", čistý. Jako nepopsaná A4ka. Díky za to, že mě vytahuješ z reality ;)

... byla, je a vždycky bude mojí milovanou fotografkou. Na její fotky se vždycky těším jako malé dítě a i ty, které jsem už viděla, projíždím s nadšením znova. Chtěla bych mít její krásnou povahu. Ještě že tě mám ♥

... zůstává mým jediným spojením se slovenskou komunitou. Nevím, jak to dělá, ale při každé konverzaci s ní mi koutky ujíždí do stran. Možná je to její zapáleností pro kreslené pohádky, které taky miluju, možná je to tím skvělým jazykem, který nezvládám. Každopádně tě mám ráda :)

...  se stala jedinou, která nepřešla z mého minulého blogu, jedinou novou tváří, kterou ještě neznám. Nebo ne úplně. Ale už teď nelituji, že ses u mě objevila.


To by bylo prozatím vše. Je to podle abecedy, tak ne že zase někdo začně vyšilovat :D Mám Vás ráda!

...for I can't help falling in love with You.

5. listopadu 2010 v 23:03 | Ljo C. |  Ljo C.
crazy
Here we go, here we are,
not so low, not so far.

Oujéé, děti, já básním :D Ne že by to dávalo smysl. Aléé to nevadí ;P
Bože, já mám tak dobrou náladu :D Až dočtete tohle, tak to můžete srovnat s tím středečním výlevem :D To se zasmějete. Moje nálady sebou mlátí jak housenka na centrifuze. No jó, ale to je ta puberta (když už se na to odvolávají moji rodiče, tak proč ne já?). Já jsem si toho teda všimla až teď, ale vy možná už dřív - já když jsem šťastná, nadšená, spokojená, tak protahuju samohlásky. :D (např. oujéé, aléé, jó,...)... Who would say? Přišla jsem na skvělou věc - pokud se učím, písemku zkoním. Pokud se na to totálně vykváknu a pak se to šrotím v šalině a před hodinou, zhaluzím to tak, že tomu sama nevěřím. Že nevěříte? Tak příklady - učila jsem se literku jak dement (za 3), vykašlala jsem se na biologii (kdybych měla o půl bodu víc mohla jsem mít 1-, ale takle 2 a 1-), děják šel mimo mě (za 1!). A teď mi řekněte, že jako e-e a že kecám :D

...everybody has to have their "fucked-up day" once in a while

3. listopadu 2010 v 22:44 | Ljo C. |  Ljo C.
friends
Děti, děti...
Byste nevěřili, kolik se toho může za jeden den posrat. Ne, dnešek je prostě zlej sen. Už úplně umírám. Radši nepočítat, kolikrát jsem měla dneska na krajíčku a kolikrát pohár doopravdy přetekl. Je to smutný počet. Přiznám se - mám solidní depku. A to jako vážně. Takovou jsem neměla už strašně dlouho. Spolužáci kreténi, učení k zbláznění, fotr je kretén, můj kluk je pablb, kterej neumí utěšit a radši se pohádá, vypadám jako hroch, strašně mě bolí nos ze srážky... a zítra mě čeká ten podělanej tělák, 7 hodin, za bábinkou a do ájiny a pak celý večer se učit 12 A4 dějáku. Fakt ty vole, člověk si říká: "může být vůbec ještě hůř?" A jak mi krásně řekl můj kluk - "vždycky může být hůř, tak buď ráda, že seš ráda." Moc milý a citlivý a tak, že? Ne, děti, dneska jsem fakt totálně mimo. Hrozně mě bolí hlava od pláče... Ah. Musím přiznat, že fakt nejvíc mě tíží On. Samozřejmě. Protože On se postupem času stal v mém životě hlavní postavou, motivem i tématem naráz. Jestli to teda vůbec dává smysl. Ale vy tomu rozumíte. Když mě teď trápí... Za to, že jsem ho vinila z věcí, za který nemůže, jsem se už omluvila. Jenže... mě trochu mrzí, že mě nedokáže utěšit. Že já teď celou dobu u toho počítače bulím jak želva a jediný, co mi je schopnej napsat, je "paráda. fakt bezva." Mno. Přitom by stačilo "no tak, to bude dobrý. na mě se můžeš spolehnout." Jenže toho se já nikdy nedočkám. Ah. Neměla bych si stěžovat a být věčná za to, co mám. Vím, že je úžasnej a milej a hezkej a chytrej a... ALE! Já potřebuju "ochranáře", jestli chápete, co tím myslím... Jen doufám, že se aspoň bude snažit..

Melu nesmysly. A furt mě bolí ten nos.
A palec vzhůru Brnu. (nechce se mi vymýšlet verš, pardon.)
Ljo C.

Katy Perry - Pearl

1. listopadu 2010 v 20:30 | Ljo C. |  Noty

Stáhla jsem si její poslední album s tím, že se mi líbí Teenage dream. Ale tahle mě přímo uhodila do uší (nebo jak to říct :D) a vážně se mi zažrala pod kůži. Hrozně se mi líbí ten nenásilný náboj, který ta písnička má. A ten text... ♥
Možná taky poznáte v textu nadpis mého předchozího článku... Jestli ne, tak jste trošku mimo :D
A jestli to video tentokrát nepojede, tak se naštvu a budou lítat židle!


TEXT: