Děti, děti...
Byste nevěřili, kolik se toho může za jeden den posrat. Ne, dnešek je prostě zlej sen. Už úplně umírám. Radši nepočítat, kolikrát jsem měla dneska na krajíčku a kolikrát pohár doopravdy přetekl. Je to smutný počet. Přiznám se - mám solidní depku. A to jako vážně. Takovou jsem neměla už strašně dlouho. Spolužáci kreténi, učení k zbláznění, fotr je kretén, můj kluk je pablb, kterej neumí utěšit a radši se pohádá, vypadám jako hroch, strašně mě bolí nos ze srážky... a zítra mě čeká ten podělanej tělák, 7 hodin, za bábinkou a do ájiny a pak celý večer se učit 12 A4 dějáku. Fakt ty vole, člověk si říká: "může být vůbec ještě hůř?" A jak mi krásně řekl můj kluk - "vždycky může být hůř, tak buď ráda, že seš ráda." Moc milý a citlivý a tak, že? Ne, děti, dneska jsem fakt totálně mimo. Hrozně mě bolí hlava od pláče... Ah. Musím přiznat, že fakt nejvíc mě tíží On. Samozřejmě. Protože On se postupem času stal v mém životě hlavní postavou, motivem i tématem naráz. Jestli to teda vůbec dává smysl. Ale vy tomu rozumíte. Když mě teď trápí... Za to, že jsem ho vinila z věcí, za který nemůže, jsem se už omluvila. Jenže... mě trochu mrzí, že mě nedokáže utěšit. Že já teď celou dobu u toho počítače bulím jak želva a jediný, co mi je schopnej napsat, je "paráda. fakt bezva." Mno. Přitom by stačilo "no tak, to bude dobrý. na mě se můžeš spolehnout." Jenže toho se já nikdy nedočkám. Ah. Neměla bych si stěžovat a být věčná za to, co mám. Vím, že je úžasnej a milej a hezkej a chytrej a... ALE! Já potřebuju "ochranáře", jestli chápete, co tím myslím... Jen doufám, že se aspoň bude snažit..
Melu nesmysly. A furt mě bolí ten nos.
A palec vzhůru Brnu. (nechce se mi vymýšlet verš, pardon.)
Ljo C.
Clarett |
Vím že já nejsem on, nic to nemění na tom, že všechno bude dobré a na mě se můžeš spolehnout ♥
Kdyby nebyl takový jaký je, tak ho nemiluješ :)
A depka přejde, věř mi kotě :) To je ta horská dráha, za chvíli tě to vyveze zase nahoru. Jen den blbec, ten máme občas všichni ;)