I recognized.

13. listopadu 2010 v 23:04 | Ljo C. |  Ljo C.
break
A proč v nebi mám hnít,
když na zemi si můžu žít...

Děti. Pardon. Za to "děti". Dnešek... byl asi takový, jak si představuji svůj ideální den, o kterém nás tak často nutí psát ve škole.



Ráno jsem si vstala, piánko (teda, na můj vkus je 7 trochu moc brzo, ale vstávání brzo ráno mi nějak extra nevadí), nachystala papu a umyla hlavu a vyrazila na klubovnu. Dojela jsem - okamžitě se na mě pověsily dvě moje malý světlušky s nadšenými výkřiky "Ljotto!" Lípla jsem pusu tomu mýmu a valily jsme v předstihu na Špilas (na kopec nad Brnem, na kterým je hrad a tak), kde začínala hra po Brně - Červený Harhul. Já teda jako zlý duch jsem vyfasovala růžový fáborek a špendlík a úkol honit děti po městě a propichovat jim balónky - životy. Prvně jsem to dělat nechtěla, ale nakonec to byla dost bžunda :D Víte co, jen tak si jít po městě se skupinou skvělých lidí, užívat si sluníčka, povídat si a občas si protáhnout nohy... :D Ne, já nebyla zlá. Abyste si nemysleli. Propíchla jsem jen asi dva balónky. Jeden teda dost trapně, ale ten druhej byl super - prostě jsme šli k jednomu stanoviště a odtam zrovna odcházela skupinku. Byli od nás tak jako 30 metrů. A všimli si nás a zrychlili krok a zašli za roh. Tak si říkáme "tak aspoň nějakej!" a rozběhli jsme se. Já natáhla svoje "dlouhý" nohy a trtala co mohla, ostatním duchům jsem se vzdalovala jak na kolečkách a ty děti jsem doháněla děsně rychle. No dohonit, to by nebyl problém. Ale zkuste si za běhu propíchnout balónek dítěti, co vám kličkuje pod rukama :D Fakt noční můra. Ale nějakou haluzí prostě jednou jsem natáhla ruku a prásk, balónek na zemi. Nádhera. Pak teda že už na to kašlem a šli jsme si sednout do čokoládovny. Já měla latté (a rakvičku se šlehačkou. ta moje proklínaná chuť na sladké), Ilei taky lattéčko, Souri presso a Okeo cosi, kdo ví co. A kecali jsme. Páni, já se cítila tak... sofistikovaně. Inteligentně. Umělecky. Proč ne. Po hodině a půl tam jsme se dost neochotně zvedli a že teda půjdem na konec té hry. Děti zabily nějakýho big bossa duchů a šlus. Pak zpět do klubovny a před ní mi jedna z mých svěřenkyň věnovala kytičku sedmikrásek, což mě dostalo úplně nejvíc.

A 4 hodiny tam zpívat "Waka waka" a teda hlavně "in the jungle, the mighty jungle, where lion sleeps tonight...". Já jsem tak vyřvaná. Teda spíš vyzpívaná. To je tááák vysoko. Jak Mount Everest. Ale užila jsem si to. Takhle jsem se nenasmála... no, od včerejška :D Ale... O půl sedmé jsme se sebraly a že půjdem. Dojdu na zastávku se sestřenkou a dojde mi sms od Něj "hele počkej na mě na mendláku, půjdem nějak ještě". Tak teda čekám, On dojede s naší společnou kamarádkou, že se potkali kdesi a že půjdem ještě s jedním vedoucím na Alofok. A to bylo teda taky úžasný. Seděli jsme, zase kecali.

A pak jsme tam zůstali jen já, kamoška a ten vedoucí, neb On šel na nějaký osmnáctiny kohosi. A tehdy se z toho stalo něco divnýho. Hezky divnýho. Začali jsme kecat o tom, kdo se líbí za holky tomu vedoucímu, on se mě ptal, jací kluci jsou hezcí, že prý on to nepozná. Na to jeho pětiletej vztah a jak ho udržuje v chodu. Dále řešení kamarádčiny věřící sestry, která jí nutí svoji víru a mého kreténského papá. Pak prý jestli se vyvíjí můj vztah s Ním, jestli si máme toho co říct víc nebo míň, jestli trávíme čas nějakou činností nebo užíváním si přítomnosti toho druhýho, co na můj takhle dlouhej vztah říkají spolužáci, jestli toho, co nám na tom druhým vadí, je víc nebo míň než na začátku a jestli to vadí víc nebo míň. Po mých odpovědích se na mě zamyšleně podíval a zíral. "Co je?" "Jenom přemýšlím, že je to zváštní." "Co je zvláštní?" "No že to, co jsi tu teď popsala, je vývin vztahu vyspělých lidí, ne 16tiletých pošuků." :D Což mě pobavilo i potěšilo zároveň. Řekla jsem mu, že jediný, co mi na Něm ještě stále vadí je, že mi neříká co cítí. "Jenže to většina kluků nedělá. A jeho sestra mi říkala, že se o tobě s rodinou prý vůbec ani trochu nebaví. Takový už chlapci jsou. Ty se musíš naučit vyčíst to, co cítí, z jeho chování, gest a výrazů." "Kdybych to už neuměla, tak moje romantická dušička dávno zahyne." "Tak to potom ve vašem vztahu vidím budoucnost." :)

A prostě po tomhle rozhovoru jsem fakt... prozřela (recognize = prohlédnout, prozřít). Ohledně všeho. Že pokud nechci být jako můj otec (čehož se strašně bojím, že budu), tak se musím vzepřít genům a nebýt (to bych musela skočit z mostu, kdybych byla). Že není potřeba Ho pošťuchovat k velkým slovům. V autobuse jsem pak koukala ven na nasvícené Brno, jeho Špilberk a Petrov, na ty světla a lampy. Poprvé v životě jsem cítila, že všechno zapadlo na svoje místo. Že je to tak, jak to má být. Že mám skvělé přátele, že miluji svého přítele, že mě moje svěřenkyně mají děsně rády. Že bych měla ještě děkovat, a ne si jen stěžovat na blbosti, na kterých nezáleží. Že můžu být jaká jen chci být. Že je to všechno v mých rukách. Že je to můj život.

Dneska to bylo dlouhý, vím. Ale díky jestli jste to přečetli :) Mám vás ráda,
Ljo C.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angelot Angelot | Web | 13. listopadu 2010 v 23:11 | Reagovat

Promiň, k tomuto nemám moc slov, jen že jsem naprosto šťastná za tebe! A že jsem nehorázně, ale opravdu nehorázně ráda, že sis tohle všechno uvědomila a všechno to v tom životě našla!! ♥

2 slečna M. ;)* slečna M. ;)* | Web | 14. listopadu 2010 v 15:07 | Reagovat

Ehmm .. :D Co bych k tomu řekla.. Článek jsem přečetla na jeden nádech, jako vždy u tvých článků. Protože se vždycky začtu a nejradši bych, aby ten článek byl nekonečný.. :D No, ale co k tomu říct. :) Hra to musela být opravdu zajímavá. Rozhodně to vyvrátilo mé tvrzení "Nuda jako v Brně" .. :D Néé neber to osobně. ;) Ale ono když si to neumí někdo zařídit je nuda asi všude. ;) Stejně bych se do Brna chtěla podívat. :)Byla jsem tam snad jenom jednou a to jsem Brnem jenom projížděla, a pěkně jsme se tam ztratily .. :D :D :D :D :D

Prosím tě, co že si to tam četla? :D To můj malej mozeček asi moc nepobral.. :D Ále nevadí, časem si zvykneš že občas něco prostě nepoberu.. :D A stejně se mi už nelíbí. Takže budu dělat zase jinej.. :D

Já a chameleon?? Ne to spíš maximálně tak mutant..:D A chápeš to že mi to někdo nevěří, když je to prostě úplně jasně vidět? :D No zase nechápu..:D

3 Clarett Clarett | Web | 15. listopadu 2010 v 9:37 | Reagovat

Tak jo, jsem tu. :) Tenhle článek mě strašně potěšil, kytička sedmikrásek je k nezaplacení. :-)

A vůbec, musela to být strašná sranda, honit ty mrňata po Brně a propichovat jim balónky. :-D Uh. Asi bych umřela smíchy. :D Jsem hrozně ráda, že sis to užila.

A závěrečný rozhovor působí doopravdy skvěle. Určitě tě to potěšilo. To vždycky potěší. Tak hodně síly, štěstí a radosti s tím tvým - nikdy nevím, jak mu mám vlastně říkat. :-D Asi On. Tak s tím Tvým. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama