Prosinec 2010

If you wanna fa la la with me, than let's go...

26. prosince 2010 v 21:08 | Ljo C. |  Ljo C.
Stále ještě zvonky zní,
na samém sklonku polední.
Tak pod jmelím se potkali,
ti, co dlouho doufali.

A nevadí mi, že je to divný, protože mi se to líbí a šlus.

Milé děti. Opožděně vám všem přeji nádherné svátky :) doufám, že jste si užili svátky jako já. A že si užijete Silvestra víc než já (máma mě pravděpodobně nepustí na oslavu takže žádný novoroční polibek, na který jsem se tak strašně těšila, nebude). Pochlubte, co jste dostali za dárečky a jak jste si užili Štědrý den :)

Já... no já si ho užila. V poledne jsem se konečně zase viděla s děckama ze skautu. Večer se přejedla bramborovýho salátu a nakonec rozbalila dárečky :D Dostala jsem netbook, mikinu na prkno, zimní conversky, šálu, 2 trička, 2 knížky, spoooustu naušnic :D Letos jsem byla asi hodná :)
Doma byla docela pohoda, což mě až překvapilo... 

No... tak se mějte krásně, skládejte básně. 
Ljo C.

The Christmas spirit is not around you. It's IN you.

21. prosince 2010 v 19:48 | Ljo C. |  Ljo C.
Taková menší pauza, že? Nikomu neuškodí být trochu víc venku, trochu víc si užívat s přáteli a trochu méně sedět u učení a u počítače.
Napadlo vás někdy, jak strašně se nevážíme našeho zdraví? Protože mě ne. Do letošního léta. Od konce května do konce října jsem měla pořád dokola zánět močového měchýře. Pak jsem to konečně vyléčila. Chvíli jsem hodně pila, jedla brusinky,... Ale brzo jsem na to zapomněla a litrovka byla prostě moc těžká na to, abych ji tahala do školy. Listopad byl skvělý. Byla jsem zdravá. Tedy až na kašel. Ale radši kašel než tohle. A samozřejmě - zase se mi to vymstilo. Už zase chodím často na záchod. Je to možný? Jsem vážně až TAK blbá? Jen se teď modlím, aby to prostě přestalo... Ale asi ne. Už jsem dnes ráno byla u doktorky kvůli tomu a taky kvůli vytrvalému chrapotu a kašli. Mluvím jako postavička z animáku :D No řekněme, že jsem prostě pitomá a šlus.

Vánoce za dveřmi, zima jako v bedně tekutého dusíku, vítr fouká tak, jako kdyby si potřeboval léčit nějaké komplexy. Kdo ví, snad budeme mít bílé svátky.

O víkendu jsem byla se skautíkama na Vánočňáku. Děti, ah, to bylo tak... No úžasné. Tak jsem se nebavila už hodně dlouho. V hlavě jsem měla čisto a v srdci... jak to říct... prostě lásku. Kam se člověk podíval, někdo se smál, někdo zpíval, někdo svíral něčí dlaň, někdo sprdával malé dítě, někdo ječel jako to malé dítě... V sobotu večer jsem seděla v temné místnosti osvětlené jen světlem svíček přání, vedle mě seděla z jedné strany sestřenka, z druhé skvělá kamarádka, pode mnou se uvelebil můj přítel a všude kolem byli lidi, které mám ráda. V té chvíli jsem se cítila úplná. To byly pro mě ty pravé Vánoce. Kdybych je neměla, pravděpodobně bych teď už ležela studená v kovové krabici s papírkem na palci. A noc po rozdávání dárků... Nemůžu říct, že nebyla zajímavá :D Buď jsem se smála nebo jsem něco mlela nebo... jsem měla zaměstnanou pusu někde jinde. A nemyslete hned na prasárny, mohla jsem taky třeba jíst, že? :D
O to víc mě bolí, že tohle byla na rok jediná akce, kde je všechny uvidím. Prostě na tábor se pojede odděleně - dva holčičí oddíly dohromady (kde jsem i já) a zbytek spolu. Říkáte si - a v čem je problém? Je v tom, že ten druhej oddíl sakra nemám ráda a jen představa, že budu jen s nima dva týdny, zatímco se někde jinde baví moji milovaní kamarádi, mě zabíjí. Ah! Samozřejmě se nás, těch, kdo drží oddíl v chodu, nikdo na nic neptal. ZASE! Proč?! Zkusím ještě překecat vedení. A jestli to nepůjde, půjdu vést k oddílu, který je aspoň trochu inteligentní. Tak. Sice mě to bude mrzet a oni mi budou nadávat... Ale co už. Prostě s nima nepojedu. A basta pudli.

A co vy? Podělte, zase po dlouhé době poslouchám :)
Ljo C. ☼

And what will "Christmas" mean to our kids?

9. prosince 2010 v 19:38 | Ljo C. |  Myšlenky
Dnes jsem byla s mým bráchou poohlídnout se po nějakých dárcích na ty naše svátky klidu a pohody. Těšila jsem, to musím přiznat. Brácha mi totiž vždycky zvedne náladu, je jako můj spiklenec, pomáhá mi. A další důvod, proč jsem byla nadšená, že půjdeme do města, byl, že jsem neměla nejmenší tušení, co koupit Jemu. Tedy jsme vyrazili.

Who wants more, falls down the floor.

5. prosince 2010 v 19:30 | Ljo C. |  Ljo C.

them
Ano, vím, že jsem blbá, prosím pěkně. Vím to moc dobře. Jenže já se prostě nemůžu smířit s tím, co mám, že ne? Jistěže.
Teda... já byla. Byla jsem strašně šťastná, že Ho mám. Ale včera jsem viděla kamarádku s kamarádem, kteří spolu chodí. Když ono... Bylo tak vidět, jak ji miluje, jak si spolu rozumí, jak se o ni bojí a jak ho zajímá. Sure she says that sometimes it is just a little too much. But that is not what I see. Bylo to tak krásný, je spolu vidět. To štěstí z nich přímo sršelo. A já najednou zatoužila, aby On byl takovej. Aby byl schopnej vykřičet do světa, co cítí. Aby to, co já vidím v Jeho chování a Jeho slovech, sálalo na deset metrů. Aby mi taky občas řekl, jak to má, místo abych se musela dohadovat z gest a náznaků.
No řekněte, nejsem já mimo? Kdykoli chci, můžu vidět ty roztomile rozcuchaný vlasy, můžu koukat do těch barevně nezařaditelných očí, v uších mi může znít chraplavej smích zakončenej nechtěným "eh", můžu si opřít svoje čelo o to Jeho a sledovat, jak se Mu rty roztahují do zamilovanýho úsměvu. A stejně mi to nestačí. Proč? Proč jenom musím chtít víc, když už tak mám víc, než jsem kdy se svojí šíleností mohla doufat. A jak řekla A., kdo chce víc, nemá nic. Nakonec tak skončím. Láska se rozbije na milion střepů a mě zbydou jen hezký vzpomínky a oči pro pláč.

PS: Kdo doufal ve smysluplný článek, toho musím zase jednou zklamat. Omlouvám se, ale muselo to ven :)

Čekání

1. prosince 2010 v 17:46 | Ljo C. |  Písmenka
Mám takovou věc. Kdo ví, co to je. Krátké, oddechové, zábleskové. Inspirováno sněhem a pocitem bezpečí a sounáležitosti. Také se mi zdá, že to hezky doplňuje atmosféru prvního prosince. Když už musím trčet doma a na tu krásu koukat jen z okna a kašlat si do rytmu... Za tu "povídku" může Clarett, která mi představila Last Time by Moonlight od Enyi. Je nádherná, zimní a sněhová. Kdyby někoho zajímalo, co mě inspirovalo, máte to tu. Můžete si to pustit s příběhem, myslím, že by to to mohlo hezky doplnit. Doufám, že se vám bude líbit.